Alraune se ptá zda jsou blogeři exhibicionisté a odpovídá si, že ano. S tím se rozhodně dá souhlasit, ale člověka, který v sobě nemá ani trochu exhibicionismu, bychom považovali za divného. Pokud někdo chce, aby se o něm mluvilo (psalo), je exhibicionista? Nebo chcete za exhibicionisty považovat jen “týpky” pobíhající po parku v dlouhém kabátu? :-) Je exhibicionistou každý spisovatel, novinář, rozhlasový nebo televizní moderátor? Všechno to jsou otázky, na které se dá odpovědět kladně.

Tak jsem jako zpátky a můžete se těšit na mé někdy více, někdy méně duchaplné spoty. Děkuji, že jste mi i po dobu mé nečinnosti zachovali přízeň, protože jak jsem nic nepsal, tak návštěvnost rozhodně neklesala, skoro naopak. To mě nutí k zamyšlení, jestli píšu tak špatně, že můj blog má lepší kvalitu, když tam nepíšu nic. :-) Ale to snad ne, že?

Určitě jste si, mí věrní čtenáři, všimli, že Techblog je poměrně málo aktualizován. Je to částečně mým zaneprázdněním a také krásným počasím, kterým nás obdařuje končící jaro a nastupující léto, takže když už relaxuji, tak ne zrovna u počítače. Ale nebojte se, častá aktualizace se vrátí a s ní nepřijde zákon, ale hora zajímavých informací :-).

Jirka na Deničku doporučuje strkat ruce do kapalného dusíku. Nedělejte to! Necháte tam ruku chvilku déle, tak vám v dotyčné nádobě rovnou zůstane nebo upadne později. Kapalný dusík se sice na několik okamžiků od vaší teplé ruky odtáhne, ale jek už “ho to přejde” tak budete mít ruku vhodnou k uskladnění v mrazáku. Na původním spotu považuji za hodně špatné to, že upozornění na to, že ruka může být v dusíku jen krátce se objevilo až v komentářích.

Na serveru Akademon se objevil zajímavý článek o tom, co říkáme svým lékařům. Zajímat to bude určitě Davida :-). Je to popsáno celkem zajímavě a myslím že to, co tam píší by se dalo aplikovat na zkušenosti mnoha z nás.

Byl pozdní večer – první máj
- večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.