Základní příčinou havárií je člověk. Jeho podíl lze najít v podstatě každé tragédii. Článek Role neočekávaného ve vyšetřování kosmických leteckých katastrof ho staví do role viníka všeho. A je to tak. Článek se nezabývá pouze tímto, ale zmiňuje také mnoho dalších vlivů. Jediné s čím v článku nesouhlasím je zmenšení rizika kosmických letů snížením jejich počtu. Bezpečnost aut se také nezvyšuje tím, že se zvedne jejich cena a tím pádem je bude mít méně lidí a bude méně nehod.

Chtěl bych doplnit dva báječné články, které se dnes objevily na blozích. Začal to Artur článkem Jak se měří Vesmír a poznámku k němu měl TheOnly ve stejnojmenném článku. Pánové ovšem na něco zapomněli.

Na Aldebaranu jsem objevil článek Honba za Higgsovými částicemi. Popisuje problematiku Higgsova bosonu a jeho význam pro naší představu o světě mikročástic. Také se zmiňuje o nově budovaném urychlovači LEP. (zmiňoval jsem se o něm, když jsem psal o velké díře detektoru Atlas.) Kdyby se nám jej nepodařilo nalézt, znamenalo by to, že teorie o nejmenších částicích, které byly tvořeny v podstatě celé 20. století, jsou špatné.

Byl proveden pokus se zasazením topolů v centru New Yorku a na venkově. Výsledek je v článku Trees grow faster in the city vyjádřen velmi exaktně.

Pulzary jsou velmi rychle rotující neutronové hvězdy, které vysílají elektromagnetické záření v pravidelných pulzech, a tak můžeme určit poměrně přesně rychlost jejich rotace. Ta je značná – až 700 otáček za sekundu. Zkuste si to představit. Objekt asi o hmotnosti Slunce s průměrem cca 20 km se otočí 42 tisíc krát za minutu. Podle článku Pulsar Speed Limit: 700 rotations per second je právě 700 otoček za sekundu maximum, které pulsary nepřekračují. (Asi by se slušelo vysvětlit, že osamělý pulsar se s časem zpomaluje; pulsar, který je ve “dvojhvězdě” s normální hvězdou, se zrychluje přijímáním její hmoty.) Vysvětlení pro to zatím nemáme. Jednou z možností je vyzařování gravitačních vln, které by mohlo zabránit většímu roztáčení. Je možné, že se nám gravitační záření podaří zachytit v detektorech gravitačních vln. (Viz také spot o temné hmotě.)

Pomocí výkonných počítačů a dobrých znalostí fyzikálních zákonů jsou vědci schopni simulovat vlastnosti různých slitin, včetně vlivu tepelného zpracování. Můžou si tak teoreticky vytvořit materiál šitý na míru pro danou aplikaci. Výpočty slitin materiálů jsou počítány, mimo jiné, podle Lifshitz-Slyozov-Wagnerovy teorie utváření zrn. Ta bohužel pracuje s vývojem zrn v nekonečně dlouhé době, proto je pro většinu lidí nepoužitelná. Zrna se tvoři při tuhnutí slitiny – většinou hodiny, nanejvýš dny. Pokusy na raketoplánu a ISS ukázaly na rozpor teorie s provedeným pokusem. Zrna byla o něco větší, než se předpokládalo.