Bubliny z ledu na Jupiterově měsíci Europa pozorujeme delší dobu. Dosud však nebylo jasné, jak vznikají. Studie Coloradské univerzity navrhuje možné vysvětlení záhadných ledových bublin (via ScienceDaily).

Objev vědců Nottinghamské univerzity zamotá hlavu astrofyzikům, kteří si už zvykli na to, že vesmír vyplňuje takzvaná temná hmota. Podle článku Dark matter deficiency puts theory in the shade se temná hmota v některých galaxiích nenachází. Vědci pozorovali teleskopem Williama Herschela na La Palmě (zajel bych si tam :-) mlhoviny, které vznikly po skončení života hvězd podobných slunci. Z Dopplerova posuvu jednotlivých částí mlhovin určili rychlost jejich pohybu. Z měření mnoha mlhovin určili rychlost rotace v různých částech galaxíí. Výsledek byl neočekávaný. Odpovídal předpovědím klasické teorie Johannese Keplera. To znamená, že čím je hmota dále od středu galaxie, tím pomaleji ji obíhá (podobně jako planety v naší sluneční soustavě). Řekli byste, že není nic neobvyklého na tom, že tato, staletími ověřená, teorie funguje, ale ono to neplatí u spirálovitých galaxií. Ty rotují v celém poloměru stejně rychle a to právě vysvětlujeme existencí temné hmoty. Vědci budou muset zdůvodnit, proč někde temná hmota je a jinde není.

Cesta do jádra Země se jmenuje starší článek na Aldebaranu. Popisuje podrobně, jak by bylo možné vyslat sondu do tekutého jádra Země. Využilo by se pro to sto miliónů kilogramů roztaveného železa, do kterého bychom “hodili” odolnou sondu. Ta by s povrchem komunikovala pomocí zvukových vln. V pevných látkách se zvuk šíří lépe než ve vzduchu.

Myslíte si, že vypukne hospodářská krize kvůli nástupu robotů na pracovní místa lidí? Markoff.tk mě upozornil na své překlady článků Robotický národ a Roboty v roku 2015 autora Marshalla Braina (mimochodem zakladatele výborného serveru How Stuff Works). Jeho vize v mnohém připomíná sci-fi knihu A. C. Clarke Konec dětství. Clarke udělal z robotů strůjce hospodářského úspěchu lidstva, kdežto Brain za nimi vidí hlavně nezaměstnanost a tím způsobené hospodářské problémy.

Podlehl jsem tlaku médií a zašel jsem se podívat, jak ten blízký Mars vypadá. Vyšel jsem kousek za město vybaven obyčejným dalekohledem zvětšujícím asi pětkrát. Ideální podmínky to rozhodně nebyly. Blízkost města (a různých svítících objektů v okolí) a dalekohled bez stativu se projevili. Mars byl na první pohled pěkný, ale v dalekohledu vypadal jako poskakující tečka.

Nebude se to týkat mediálního šílenství ohledně blízkého Marsu. Mimochodem, Jiří Dušek z Astronomického deníku byl dnes v Radiofóru na Radiožurnálu. Zaujalo mě, že se jeden posluchač ptal, jestli na nás může Mars spadnout, když se tak přibližuje. I další dotazy byly zajímavé. :-)