MOOC – Prestižní univerzitní studium pro každého

Aneb jak jsem zdolal jeden MOOC (vyslov “můk”). Mnoho známých univerzit dává všem lidem na internetu přístup k jejím kurzům. Nemusíte jezdit na Harvard, abyste mohli studovat totéž, co místní studenti. Nemusíte ani platit školné. Nezbytné je pouze odhodlání a také angličtina. Já jsem si jeden takový kurz vyzkoušel. Stálo to za to? Jak jsem dopadl?

Já vážně mohu studovat předměty z MIT na internetu?

Toto byla má první reakce, když jsem se poprvé setkal s rostoucím fenoménem “masivních otevřených online kurzů”. Na jednu stranu mi přišlo neuvěřitelné, že mohu mít přístup k plnohodnotným univerzitním kurzům, na stranu druhou mi nebylo jasné, proč už to univerzity nedělaly mnohem dříve. Viz dlouhodobě úspěšné příklady z neuniverzitního prostředí jako Udemy, Lynda, které jsou však placené a obecně věnovány spíše praktickým dovednostem, které mohou studentům vrátit peníze investované do kurzů snadněji.

Podle mých pozorování, spousta vysokoškoláků studuje na bakalářské úrovni MOOC-stylem i na skutečných univerzitách: nechodí na přednášky. A upřímně řečeno mnoho přednášek za to ani nestojí. Oproti tomu přednášející online kurzů mají obvykle výbornou kvalitu přednášek a dalších studijních materiálů. Tyto materiály jsou využívány desítkami tisíc studentů po celém světě a když už je jednou vytvoříte, nemusíte se o ně příliš starat. Zásadní změny ve vysokoškolské matematice, fyzice, dalších věd a inženýrství se odehrávají málokdy.

To vše jsou ideální předpoklady pro studium vysokoškolských kurzů po internetu.

Jaký kurz si vybrat?

K dispozici je řada kurzů, do kterých se můžete zapsat. Vetšinou jsou na úrovni prvních tří ročníků vysoké školy neboli bakalářského studia. Můžete se naučit integrovat a derivovat, analyzovat data, k dispozici jsou předměty o mechanice, elektronice, programování, algoritmech, biologie, umění a mnoho dalších. V současnosti není možné absolvovat ucelený vysokoškolský program, ale je jenom otázkou času, kdy výběr předmětů z různých univerzit bude dostatečný k absolvování ekvivalentu nějakého bakalářského programu. Několik kurzů bylo již také akreditováno v USA, takže jejich absolvování se může započítat do vzdělání na “opravdových” univerzitách.

Jak jsem dostal certifikát od John Hopkins University

Když jsem poprvé brouzdal webem Coursera.org v prosinci roku 2012, zaujal mě kurz o analýze dat organizovaný jedním profesorem z ústavu medicíny Univerzity Johna Hopkinse. Přihlášení bylo zcela snadné. Stisknul jsem jedno tlačítko a už jsem byl zapsán. Kéž by “kamenné” univerzity byly tak přívětivé. Kurz začínal v únoru tohoto roku a já jsem se na něj těšil.

Koncem ledna mi přišel email, který mě upozornil, že datum zahájení kurzu se blíží. V den otevření kurzu jsem obdržel další email. Dychtivě jsem se přihlásil a začal zkoumat materiály a přednášky. Zjistil jsem, že veškeré studium se dá zvládnout přímo z přednášek, které byly velmi dobře připravené. Nicméně každý týden, ten první nevyjímaje, jsem musel absolvovat malý test, který hodnotil, jak se mi dařilo v tom daném týdnu. Testy měly také praktické úkoly, což bylo docela zajímavé. Podíval jsem se na dvě přednášky a poté se z Coursery odhlásil.

O týden později jsem si uvědomil, že nyní je poslední den kdy mohu zodpovědět otázky testu na tento týden. Toto je chování, které je typické pro většinu studentů. A tak jsem narychlo zodpověděl otázky testu. Naštěstí to málo, co ulpělo v mé paměti z předchozího vzdělávání spolu se selským rozumem bylo dostatečné k tomu, aby mé odpovědi byly přijatelné. V podobném stylu jsem procházel všemi osmi týdny tohoto kurzu. Většinou jsem si udělal čas na to, abych shlédnul přednášky. Bylo jich asi 1 – 2 hodiny týdně.

Ve čtvrtém a osmém týdnu přišlo na psaní zprávy (elaborátu) o datové analýze reálných dat, při čemž jsem uplatňoval, co jsem se naučil. To zabralo mnohem více času, ale také se to stalo tou částí kurzu, kterou jsem si užil nejvíce. Později jsem litoval, že jsme nestrávil více času přípravou těchto elaborátů, protože bych si své znalosti prohloubil ještě více.

Když jsem dostal závěrečné hodnocení a certifikát, tak jsem s překvapením zjistil, že jsem kurz datové analýzy absolvoval s vyznamenáním. Celkově byla náročnost tohoto předmětu porovnatelná s okrajovými (3 až 4 kredity) předměty, se kterými jsem se setkal na univerzitě v Česku i Glasgow.

Problémy otevřených online univerzitních kurzů

Nejzávažnější problém spočívá v hodnocení a zkoušení studentů. Tyto online kurzy mívají desetitisíce účastníků a není možné pro žádného profesora oznámkovat všechny zprávy, i kdyby měl armádu asistentů. Hodnocení se spoléhá na vyhodnocení odpovědí počítačem, kdy vyberete odpověď “a”, “b” nebo “c”, případně napíšete nějaké slovo do políčka, nebo svěří důvěru ve známkování do rukou studentů samotných. Vyhodnocování odpovědí počítačem je zcela nevhodné pro úkoly s otevřeným koncem jako je analýza dat, protože dva zcela rozdílné výsledky mohou stále být správné. Pro uzavřené úkoly s jedinou správnou odpovědí je to dostatečné, většinou však studenti nedostanou poučný komentář ke špatným odpovědím a zejména tomu, jak se k těm odpovědím dobrali.

Hodnocení otevřených úkolů studenty samotnými je ještě horší. Když elektronicky odevzdáte svou zprávu, ostatní studenti se na ni podívají a budou ji hodnotit podle detailních kritérií. Problém nastává když velká část studentů nemá dostatečné znalosti k tomu, aby toto hodnocení provedla. U některých kurzů hodnocení studenty může fungovat, ale u datové analýzy, kde je nutné hodnotit jestli vybrané statistické metody byly správně použity, to nefungovalo. V naprosté většině případů dostanete dobré hodnocení od studentů, ale kdyby se profesor podíval na tutéž zprávu, hodnocení by se propadlo o několik stupňů.

Všechny univerzity se potýkají s problémem výdrže studentů v jejích programech. Důsledkem otevřenosti a snáze přihlášení se do těchto online kurzů je mnohem menší podíl těch studentů, kteří úspěšně kurz absolvují. Do předmětu Statistická Analýza se přihlásilo zhruba 100 tisíc studentů, pouze něco přes pět tisíc studentů splnilo všechny úkoly, informace o tom, kolik studentů kurz absolvovalo úspěšně, nejsou dostupné. Podle kvality zpráv, které jsem známkoval, bych soudil, že zhruba polovina z těch pěti tisíc mohla uspět. Toto číslo odpovídá průměru dvou až tří procentní úspěšností tohoto typu kurzů. Na jednu stranu je toto číslo velmi malé – avšak z pohledu na absolutní hodnotu dvou až tří tisíc lidí, kteří se úspěšně vzdělali v datové analýze, je to celkem příznivé.

Největším problémem je motivace. Z vlastní zkušenosti vím, že je obtížné se motivovat ke studiu. Nečekají vás žádné velké nepříznivé důsledky, pokud se rozhodnete skoncovat s online vzděláváním. Ty nejzávažnější důsledky jsou pouze ve vašem svědomí. Za přihlášení do kurzu jste nemuseli platit, nemuseli jste se přihlásit na koleje, odstěhovat se z domova a ani není jednoduché se skamarádit se spolužáky. Pouze ti odhodlaní, kteří chtějí studovat, protože je daná problematika zajímá, vytrvají.

Co na to profesoři?

Je zajímavé se podívat na to, jak tyto kurzy vnímají ti, kteří je učí. V průzkumu, který se dotazoval všech profesorů, kteří kdy učili alespoň jeden otevřený online kurz, se naprostá většina vyučujících se shodla na tom, že tento typ vzdělávání “stojí za to”. Pouze malé procento z nich však věří, že se vysokoškolské vzdělání stane finančně dostupnější díky těmto online kurzům. Musíme vzít v úvahu, že tento průzkum se dotazoval 183 profesorů, kteří sympatizují s online vzděláváním. Z nich pouze 103 nejnadšenějších odpovědělo. Toto není reprezentativní vzorek všech vyučujících. Mnoho univerzitních profesorů nebude z výhledu na vyučování jejich předmětů na internetu nadšeno.

Vzdělávání budoucnosti

Bez ohledu na to, jak je tento se k “masivním otevřeným online kurzům” staví profesoři a studenti, je jisté, že se tento typ vzdělávání bude v budoucnosti dramaticky rozšiřovat. Je to finančně úspornější metoda výuky. Klasické univerzity budou stále existovat, protože osobní kontakt je nenahraditelný, ale na úrovni prvních ročníků vysoké školy mohou online kurzy nabídnout plnohodnotnou náhradu velkých přednáškových místností, které představují masovou výrobu absolventů kurzu “Matematika 1” a podobných.

Jak jsme na tom v Česku? Víte o nějaké univerzitě, která by nabízela otevřené kurzy na internetu?

Odkazy

• Coursera – Největší výběr kurzů ve všech oborech vzdělávání
• edX – Méně kurzů a univerzit než na webu Coursera, ale mají prestižní univerzity jako Harvard a MIT
• Udacity – Poměrně malý výběr kurzů
• Massive open online course – článek na Wikipedii v angličtině