Jak rychlý je pokrok?

Martin Šrubař · 28. 7. 2005

Kdy doletíme na Mars, jak dlouho bude trvat, než se lidé budou schopni udělat nesmrtelnými? Dojde někdy k tomu, že vývoj technologií bude nekonečně rychlý? Nebo se zastaví? Takové otázky si kladou mnozí z nás. Kvalifikovaně na ně odpovědět je ovšem téměř nemožné.

Nereálná transhumanistická singularita

Linie perspektivy

K sepsání mých myšlenek mě inspiroval článek O tempu inovací na TH blogu s mimořádně zajímavou a hodnotnou diskuzí. Stručně řečeno článek rozebírá dva pohledy na rychlost budoucího vývoje. Jeden optimistický – pokrok se bude stále zrychlovat až dojde k takzvané singularitě, a jeden pesimistický – pokrok se stále zpomaluje, až se docela zastaví. Bohužel se autor článku Dalibor Šrámek nepřiklání ani k jedné z těchto variant, tudíž nemohu být příliš kontroverzní. Zkusím vám raději přiblížit svůj pohled na perspektivu budoucího světového vývoje.

Přesné zpracování nepřesných dat

Všichni známí futurologové se vychází při svých předpovědích z hodnot, jako jsou počty registrovaných patentů, množství využívaných počítačů, rychlost změn životního stylu lidí, či stále platný Moorovův zákon. Tyto údaje o pokroku sice vypovídají, ale jejich zaměření je příliš úzké. Je to podobné, jako byste chtěli hodnotit vyspělost hmyzu jeho rozšířeností. Hmyz za příliš inteligentní nepovažujeme, ale přesto je rozšířen po celém světě v neuvěřitelných množstvích. To zcela jasně vypovídá o jeho evolučním úspěchu, nikoliv o jeho schopnostech.

Díky tomu, že všichni vycházejí ze správných, ale úplně o něčem jiném vypovídajích dat, veškeré závěry z nich vydedukované mají přesnost podobnou předpovědím z křišťálové koule. Jen vypadají vědecky.

Které kritérium je tedy ideální?

Jelikož zkoumáme pokrok celého světa ve všech odvětvích, musíme vzít do úvahy všechny možné faktory o pokroku vypovídající. Učinit tak přímou cestou je nemožné. Existuje však něco, co je pokrokem přímo ovlivňováno, co můžeme snadno kvantifikovat – tedy vyjádřit přesným číslem. To něco je úhrnný světový důchod. Hodnota toho, co jsou lidé na celém světě schopni pro sebe vytvořit (v podstatě příjmy) a od čeho se odvíjí blahobyt každého obyvatele nají planety (definice důchodu).

Světový důchod odráží pokrok

Na možnosti lidstva vytvářet nové hodnoty se pokrok technologií odráží dokonale. Vynalézáme nové věci proto, abychom se měli lépe. Ne proto, že bychom se nudili. Velmi důležité je, že se do světového důchodu promítá i aplikovatelnost nových poznatků. K čemu by nám bylo, kdybychom věděli jak překonat rychlost světla, když bychom takové zařízení neuměli vyrobit? Teoretické poznatky můžeme považovat za pokrok až tehdy, když je promítneme do praxe. Z toho je patrné, že poměřování vyspělosti lidstva počtem patentů je scestné. Patentové úřady se setkávají s mnoha nesmyslnými patenty s vynálezy překonávajícími rychlost světla.

Trend vývoje

Křížící se cesty

Přijmeme-li světový důchod jako ukazatel pokroku, jsme jen kousek od toho jak určit jeho trend. Zde jsem se zarazil, jelikož jsem dlouho nemohl najít vhodná data (ideálně jednoduchý graf), ale nakonec jsem zjistil, že světový důchod roste přibližně v rozmezí 2 až 6 % ročně. Odpovídá tedy exponenciálnímu průběhu. Můžeme tedy prohlásit, že vývoj pokroku je exponenciální? Určitě ne. Je nutné zohlednit růst populace. Tak zjistíme, co by se stalo rychlostí vývoje, kdyby se růst populace zastavil. Bylo by vhodné vyjít ze světového důchodu na hlavu, tyto informace jsem však nenašel. Obejdeme se i bez nich.

Mohou nastat pouze tři varianty. Pokrok se bude zrychlovat, zpomalovat, nebo zůstane konstantní. To záleží na charakteru dosavadního růstu populace a světového důchodu. Přesněji řečeno na základu teoretického vzorce exponenciálního vývoje. Kdyby byl základ exponenciály růstu populace vyšší, než základ exponenciály růstu světového důchodu, potom by se pokrok stále zpomaloval, až by se zastavil. Jestli by byl základ stejný, růst by pořád pokračoval stejným tempem. Pokud by byl základ exponenciály růstu populace nižší než základ růstu pokroku, pokrok by se stále zrychloval. V žádném z těchto případů by se ovšem nemohlo jednat o exponenciální vývoj. Jednalo by se potom o exponenciální růst o základu rovném podílu jednotlivých základů (podkud by exponenciály “začínaly” ve stejném místě, jinak by šlo o exponenciálu trochu složitější).

Jak určit pravdu

Zjištění oněch základů exponenciál je problém. Přesto, že procentuální růst populace je vyšší než růst důchodu, nemůžeme z toho vyčíst, že má větší základ. Nejde jednoduše určit v jaké fázi na exponenciále se jednotlivé veličiny nachází. Matematicky by bylo snadné toto určit, schází mi bohužel dostatek dat. Tipuji, že základ je shodný. Vývoj technologií bude stále lineárně pokračovat.

Skryté rezervy a problémy teorie

Uvedené úvahy lze poměrně snadno napadnout. Lze poukázat na to, že obyvatelstva přibývá nejvíce v zemích třetího světa, který k světovému důchodu přispívá nepatrně. Můžeme vyzdvihnou anomálie typu Druhé světové války, kdy světový důchod nerostl (což je zapříčiněno spíše jeho definicí) a přesto aplikovaná věda prožívala obrovský rozmach.

Napadají vás další chyby v mých úvahách? Nebo dokonce považujete mé myšlenky za zcela scestné? Dejte mi to, prosím, vědět v komentářích.

Vývoj se opravdu nezastaví

I když je možné, že jsou v článku díry, jsem pevně přesvědčen, že vývoj lidstva se nikdy nezastaví. Jediné co by to mohlo dokázat jsou ohromná katastrofa, lidská lenost a lidská blbost. To však dokážeme snadno překonat. Nebo ne?

Komentáře

alashWWW – 1.8.2005

peníze sou sice obecný ekvivalent ale teorie o singularitě technologického pokroku se týkají právě výhradně objevů,patentů(přičemž ne jen jejich počtu)......jako ukazatel bych použil třeba vzrůstající potenciál dále objevovat:když se s každým objevem zvýší možnost objevu nového je tu singularita...takže teď už jenom nějaký ukazatel toho objevitelského potenciálu:mohly by to být peníze proudící do výzkumu(třeba obrat firem,společností,organizací obecně,které se zabývají základním výzkumem,nebo finance v rámci obratu/rozpočtu užité na výzkum)-problém by byl s odextrahováním a spočítáním právě těch peněz co jsou vynaloženy na výzkum od ostatních financí:asi hlavně na udržování funkčního stavu organizace... všechny finance se nakonec nedostanou přeléváním do výzkumu...když někdo nakupuje GM potraviny,určitě se část ceny dostane do výzkumu samotné technologie genového inženýrství,část do technologie skladování,část do automobilových objevů pro levnější transprt potravin etc ale ta část bude hodně malá

Martin – WWW – 1.8.2005

Díky za zajímavý komentář. S ukazately máš pravdu, ale to jsou jen dílčí ukazatele a na pokrok je vhodné se dívat globálně. Hodnotu objevu nelze měřit financemi na něj vynaloženými.Zásadní je, že si nedokážu představit dosažení singularity bez následného neomezeného blahobytu celého lidstva. Možná singularitu špatně chápu, ale když bude rychlost nových objevů (téměř) nekonečná, tak nás poté nemůže nic trápit. I kdyby k objevům měla přístup jen omezená skupina lidí, nebyl by takový stav dlouhodobě udržitelný, protože buď by zbytek světa na ně vytvořil takový nátlak, že by se o singularitu museli podělit, nebo by zničili zbytek lidstva. Tedy opět by celé lidstvo žilo v blahobytu.Výše uvedené mě stále utvrzuje v názoru, že singularita je nedosažitelná a nereálná.

Pavel – 1.8.2005

Co si vzpomínám ze školy, tak podíl dvou exponenciálních funkcí s různým základem je opět exponenciála. Takže pokud růst světového důchodu a populace jsou exponenciální s různým základem, tak růst (nebo pokles) technického pokroku bude zase exponenciální a ne lineární.

Martin – WWW – 2.8.2005

Máš samozřejmě naprostou pravdu. Jdu se stydět. (A opravit to.)

Komentáře můžete zaslat na tento email.

Twitter, Facebook