Česká věda a kyčelní implantát

Martin Šrubař · 21. 3. 2004

Nedávno se na Scienceworldu objevil článek nabádající k diskuzi nad problémy české vědy. Zejména si kladl otázku, proč naše věda zaostává za zeměmi se srovnatelným historickým vývojem jako jsou Maďarsko a Polsko. Jak jsou na tom zmíněné země ve vědě, netuším. Mohu vám ale ze svého okolí nabídnout příklad toho, jak jsou výzkum a jeho aplikace podporovány u nás.

Jednoho dne, se na Fakultu strojního inženýrství VUT obrátili lékaři, kteří, stručně řečeno, mění klouby. V tomto případě se jedná o kyčle. Chtěli zjistit, proč je obvykle po pěti letech nutné již operovaného člověka znovu otevřít a měnit mu kloubní jamky. Ty se totiž pacientům uvolňovaly namísto toho, aby začaly srůstat s pánví.

Hodilo by se popsat, jak taková implantovatelná jamka vypadá. Fotku bohužel k dispozici nemám. Jamka samotná je z materiálu podobného teflonu a je umístěna v držáku. Ten je v podstatě samořezným šroubem, který se zašroubuje do jamky vyfrézované v pánvi. Jeho závit není jednolitý, ale má tvar zubů, které by měly bránit vyšroubování.

Právě držák byl oním předmětem zkoumání. Zkoumané vzorky byly v tělech 9 let, 6 let a 3 dny. Mělo se zjistit, zda se s ním kostní hmota spojuje. Na první pohled se zdálo, že kost od držáku ustupuje, namísto toho, aby jím prorůstala. Přesto na některých místech povrchu byla místa, kde část organické hmoty ulpělo. Ovšem u většiny pacientů musí po pěti až šesti letech dojít k reoperaci díky tomu, že se držák z pánve uvolní. Materiál, ze kterého je zhotoven, není ke kostem dost přívětivý na to, by kolem něj v klidu rostly. Ostatně výrobce (tuzemský) jeho složení tajil. Zjistilo se, že je to víceméně běžná slitina titanu se čtyřmi procenty hliníku a pochází z Ruska.

A co řešení? Našlo se jednoduše. Měl by stačit nástřik implantátu hydroxyapatitem, což je pórezní keramika, u které je známo, že s kostmi výborně srůstá.

Kde je tedy problém? Implantovány mohou být pochopitelně použity schválené sestavy kloubů. Ty jsou certifikovány v tom stavu, v jakém jsou vyrobeny a není možné provést nástřik hydroxyapatitu a potom je implantovat. Byla tedy podána žádost na přidělení grantu pro certifikaci. Ta byla zamítnuta. Důvody zamítnutí mi nejsou známy, takže nemohu posoudit, v čem vězí problém. Je ale nepochopitelné, že takto snadné odstranění budoucích problémů mnoha lidí s kyčelními implantáty se zastavilo na několika úřednících.

Toto je podle mého názoru jeden z hlavních problémů české vědy. Zcela demotivující byrokracie.

Komentáře

jirka – WWW – 22.3.2004

To je problem cely CR.

carlos – 6.4.2004

Kristaly hydroxyapatitu jsou rovněž součástí kostní tkáně a jejich spojení s kolegenními fibrilami zajišťuje pevnost kosti. To jen pro doplnění. Jinak se nedivím opatrnosti s jakou je postupováno v případě uvádění postupů do praxe. V medincíně jde vše hodně pomalu a mockrát se postup zkouší, než je povolen. Neznám tenhle případ, ale jakmile jde o lidi jsou všichni hrozně opatrní, protože jak jednou někdo řekl: Člověk se nedá restartovat, když spadne systém :-)

Martin – WWW – 6.4.2004

V tomto případě jde o to, že kvůli nějakému zákonu nemůže z nějakého důvodu dojít ani k tomu testování.

Petr – 2.6.2004

Endoprotézy s povrchovým nástřikem hydroxyapatitu jsou v běžné komerční nabídce zahraničních firem a v současné době se považují za léčebný standard. Právě to může být jedním z vysvětlení Vašeho článku. Finanční prostředky by totiž šly na znovuobjevení Ameriky ...

Martin – WWW – 2.6.2004

Děkuji za doplnění. Ale jsou takové endoprotézy schváleny u nás k používání?Finanční prostředky by byly využity k tomu, že by se sposta již vyrobených nevyhovujících endoprotéz změnila na vyhovující.

Petr – 2.6.2004

V současné době lze použít tzv. endoprotézy cementované (bez povrchového nástřiku, mezi protézu a kost se musí aplikovat pojící látka) a tzv. endoprotézy necementované, natříknuté tzv. osteoaktivní látkou (jednou z nich je právě hydroxyapatit). Tato povrchová úprava zvětší povrch endoprotézy a umožní její lepší uchycení v místě implantace. Zároveň nastříknutá substance obsahuje látky, které jsou běžnou součástí kostní tkáně, mohou být metabolizovány kostními buňkami a tkáň tak protézu vpodstatě přijme "za vlastní". Osteoaktivní endoprotézy jsou schválené a u nás se běžně používají. Typ použité endoprotézy je na volbě operatéra, nedá se totiž říci, že cementované a povrchově neupravené protézy jsou zastaralé a nevyhovující. Jenom se prostě používají v jiných indikacích, kde novější typ není vhodný. Myslím si, že starší typ nelze pouhým nástřikem "zmodernizovat", poněkud se totiž liší výrobní postupy a použitý materiál - podkladové vrstvy, atd. Závěrem bych snad podotknul, že pokud by se Vámi udávaná modelová situace stala tak před deseti lety, bylo by odmítnutí grantové podpory ostudný průšvih. V současné době by však měl na grant nárok jen projekt s poněkud jiným pohledem na už poměrně dobře zvládnutou problematiku osteoaktivních endoprotéz. Právě v takových "velkých drobnostech" ale Češi vynikají a každý takový nápad by stál za podporu.

Martin – WWW – 2.6.2004

Děkuji za hodnotné informace. Ohledně plánovaného nástřiku osteoaktivní vrstvy resp. nového přístupu nemám žádné podrobné informace, ale budu osobu, od které mám tyto informace informovat, aby neměla zas tak úplně špatný pohled na naše zdravotnictví.

Komentáře můžete zaslat na tento email.

Twitter, Facebook