Nová generace procesorů pro váš počítač bude schopna měnit sama sebe podle aplikací, které používáte. Bude také obsahovat nanotrubky. V jakém množství a v jaké funkci dosud není jisté.
Procesor upravuje sám sebe pro lepší výkon
Zní to jako sci-fi, ale jsou skutečně míněny úpravy procesoru na hardwarové úrovni, nikoliv na úrovni instrukční sady. K hardwarovým změnám procesoru bude využíván jev elektromigrace. Elektromigrace je obvykle nežádoucí. Poškozují se jí spoje v mikroprocesoru a může dojít i k jejich úplnému přerušení. Projevuje se při větším proudovém zatížení vodiče. Podstatě jevu příliš nerozumím, ale při velké proudové hustotě doprovázené vysokými frekvencemi se proud vede blízko povrchu vodiče, a tak nejspíš příliš vysoká koncentrace elektronů může snadněji “vykopnout” iont (jádro atomu) materiálu vodiče pryč. Negativní vlivy elektromigrace se omezují nanášením pasivačních vrstev na povrch vodičů. Řízeným využitím elektromigrace bude možné měnit strukturu procesoru a optimalizovat jej pro aplikace, které využíváte. Za půl roku po zakoupení, byste tak měli úplně jiný procesor.
Důsledky praktického nasazení by byly ohromné. Jelikož musí existovat zpětná vazba mezi úpravami procesoru a aplikacemi, respektive jejich rychlostí, jsme blízko vytvoření umělé inteligence. Je vůbec možné, aby se procesor upravil do té podoby, že si uvědomí své zlepšování? U jednoduchých procesorů pro osobní počítače asi ne, ale co supervýkonné počítače mající takových procesorů tisíce? Jaký vliv by to mělo na open-source komunitu? Vznikla by její open-processor obdoba? Kdybych chtěl odpovědět, musel bych příliš spekulovat. Když to zkusíte promyslet, vize je to zajímavá.
“Sebeměnícími” procesory se, pokud vím, zabývá pouze IBM a není mi známo, že by byly provedeny praktické zkoušky. Cesta k těmto procesorům bude ještě dlouhá. Veškerá technologie je k dispozici již dnes.
Nanotrubky do každého procesoru
Intel již od roku 1998 uvažuje o tom, jak by využil nanotrubky ve svých procesorech. Nejblíže k uplatnění je využití vodivých nanotrubek jako propojek mezi jednotlivými vrstvami procesoru. Nahradily by tak měď. Také by se mohlo podařit sestavit rovnou z polovodivých nanotrubek nanoskopické tranzistory. To jistě nebude tak jednoduché. Aplikaci nanotrubek v procesorech nahrávají nedávno oznámené objevy jejich snadného umístění na čipy a možností separace vodivých a polovodivých nanotrubek a také podle délky.
Stále platný Moorův zákon
Většího nasazení produktu nanotechnologického průmyslu bychom se mohli dočkat kolem roku 2020, kdy dojde současným metodám dech. Zdá se, že Moorův zákon zůstane neporušen a to ani směrem k rychlejším procesorům. Otázkou je, jak by s ním zahýbaly “inteligentní” procesory. Svatým grálem elektrotechniky stále zůstáva jednoelektronový tranzistor. Ten by přinesl skutečnou revoluci.
Jirka – WWW – 5.8.2005
Martin – WWW – 5.8.2005