Pomocí výkonných počítačů a dobrých znalostí fyzikálních zákonů jsou vědci schopni simulovat vlastnosti různých slitin, včetně vlivu tepelného zpracování. Můžou si tak teoreticky vytvořit materiál šitý na míru pro danou aplikaci. Výpočty slitin materiálů jsou počítány, mimo jiné, podle Lifshitz-Slyozov-Wagnerovy teorie utváření zrn. Ta bohužel pracuje s vývojem zrn v nekonečně dlouhé době, proto je pro většinu lidí nepoužitelná. Zrna se tvoři při tuhnutí slitiny – většinou hodiny, nanejvýš dny. Pokusy na raketoplánu a ISS ukázaly na rozpor teorie s provedeným pokusem. Zrna byla o něco větší, než se předpokládalo.
V článku Trouble with Lifshitz, Slyozov and Wagner, ze kterého jsem čerpal, se sice píše, že už se výsledky těchto experimentů uplatňují v průmyslu, ale nějak jsem nepochopil, co konkrétně se uplatňuje.
Novější příspěvek: Chytrý prach
Martin Šrubař © 2003 - 2013
Kontakt | O autorovi | Redakční systém