Má to být první krok k robotům o velikosti zrnka písku, ale mi se přece jen více líbí název "chytrý prach."
Jak se takový chytrý prach vyrábí? Chemici vzali křemíkovou destičku s pórovitým povrchem a na jednu stranu nanesli barevnou látku přitahující vodu (hydrofilní strana) a na druhou odpuzující vodu (hydrofobní strana). Tuto destičku poté rozdrtili vibracemi na prach. Prach to zrovna není – částečky mají velikost rovnou přibližně průměru lidského vlasu.
Když tyto miniaturní senzory nasypete do vody, uspořádají se tak, že jsou hydrofilní stranou natočeny k vodě a hydrofobní ke vzduchu. Barva, kterou vytvoří vám prozradí, že je to skutečně voda a ne třeba olej nebo jiná látka, která se nerozpouští ve vodě – takové látky přitahují hydrofobní stranu. Když do vody kápnete olej, tak se prach kolem této kapky otočí a je vidět jiná barva. Jelikož povrch prachu porézní, tak s tím jak "nasakuje" tekutinu, mění předvídatelně barvu a tím můžeme dále zpřesňovat výsledky našeho pozorování.
Cílem vědců je vynalézt takový prach, který by umožnil rychle měřit čistotu vzduchu, vody nebo by byl schopen v lidském těle nalézt určitou látku a dal o tom vědět.
Zdroj: Self-Assembling Silicon Particles (via ScienceDaily)
Starší příspěvek: Nové materiály v počítači
Novější příspěvek: Čištění vody a půdy železem
Martin Šrubař © 2003 - 2013
Kontakt | O autorovi | Redakční systém