Připadalo vám někdy, že nabídka zaměstnání v Česku je pro vás nedostatečná. Nabízí vám pouze práci, která vás nebaví, za peníze, které nemotivují a mezi lidmi, ze kterých je vám nevolno? Změňte píseček na kterém hrajete. Vyměňte malé české pískoviště za obrovskou evropskou pláž neomezených možností.
Jako jeden ze dvou zástupců studentské organizace BEST (Board of European Students of Technology) jsem měl možnost účastnit se Careers in Europe forum v Bruselu, což je akce, která dává dohromady prestižní zaměstnavatele a nejperspektivnější studenty a čerstvé absolventy z celé Evropy. Jak se na takovou akci dostat? Stačí se přihlásit na webu akce a elektronicky zaslat svůj životopis. Potud je to snadné. Problémem je, že se hlásí obvykle asi 8 tisíc studentů a vybráno jich je pouze 500. Ale pokud se dohovoříte alespoň ve dvou jazycích mimo svého rodného a máte v životopise něco zajímavého, s vysokou pravděpodobností se fóra zúčastníte a přijmou vás.
Fóra se účastní mnoho nadnárodních firem ze široké škály oborů. Od bankovního sektoru, přes výrobce kosmetiky až po stavební a strojní firmy. Určitě si vyberete. Rozhovory se zástupci mnoha firem jsem zjistil, že ani tak nezáleží na tom, co studujete, ale zejména jakými jazyky mluvíte, jestli jste ochotni se dále vzdělávat, jaký vztah máte k tomu, co byste potenciálně u svého zaměstnavatele vykonávali a jaký je obecně váš postoj a předpoklady k práci na žádané pozici. Optimisticky napsaný životopis obstojí, pokud jste šikovní. Lživě napsaný nikdy.
Lidé, se kterými jednáte, mají desítky let zkušeností a obelhat je zkoušel už kde kdo. Obvykle je snaha nalézt osobu, která je na danou pozici vhodná, respektive nejvhodnější z kandidátů. Nemá smysl se nechat lanařit do práce, kterou byste chtěli dělat pouze pro peníze.
To, že není práce, je mýtus, který se traduje jak u nás, tak v zahraničí. Je až neuvěřitelné, kolik krásně placených a obvykle i zajímavých zaměstnání se nabízí. Chybí pouze kvalitní lidé, kteří by tato místa zaplnili. Těch, co by si rádi odseděli svých 8 hodin v kanclu s občasným kliknutím myši a nanejvýš otočením kolečkem pro posun po oblíbených webových stránkách, je hodně, ale těch, kteří by pracovali s nasazením, něco uměli a chtěli se dále učit, je minimum. Opakuji: Na vzdělání nezáleží. Vždy, když jsme přišli k nějakým náborářům, ozvalo se:
We're looking for engineers.
"Hledáme inženýry." Máte-li jakoukoliv vysokou školu technického směru, neměli byste mít žádné problémy. Ale hned na to následovala otázka na jazyk, kterým byste měli disponovat. Angličtina je v zásadě povinná, navíc je vyžadován jazyk země původu společnosti. Od firem sídlících ve Velké Británii se vždy ozvalo:
We have urgent need of engineers in UK.
"Máme urgentní nedostatek inženýrů ve Velké Británii." To jsou pro nás dobré zprávy. Kdokoliv může ihned jet do Británie pracovat a nalézt místo svých snů. Stačí mít pouze odvahu. Od studentů na západ od nás se lišíme pouze nižším sebevědomím a v průměru kvalitnějším vzděláním.
Díky tomu, co dělám v BESTu, mám možnost jednat poměrně často se zástupci mnoha firem a dokáži už trochu odhadnout, jaké panují v té které firmě vztahy. Jelikož jsem na Careers in Europe nebyl stresován tím, že bych se chtěl nechat někam zlanařit, pozoroval jsem, jak se společnosti k zájemcům o zaměstnání i mezi sebou chovají. Je až odstrašující, do jaké míry se zástupci některých firem přetvařují. Milá tvář vydrží pouze do prvního požadavku čehokoliv neplánovaného či nadstandardního, poté je na okamžik nastavena tvář odvrácená – nepřívětivá, aby v zápětí byl opět nasazen úsměv zdůvodňující, proč něco není možné. Ale toto není to pravé odhalující firemní kulturu, jenom ji naznačí.
Klíčové je sledovat zástupce firmy (vhodnější za čerstva v dopoledních hodinách). Vypadají spokojeně, mají radost z toho, co dělají? Jak jednají mezi sebou? Jsou napjatí, baví se nenuceně? Je důležité to sledovat, ale běžný zájemce o práci k tomu nemá většinou příležitost a pokud ano, je dostatečně vystresovaný z blížícího se pohovoru a nevšímá si toho, nebo, což je nejhorší, vůbec netuší, že by se o to měl zajímat.
Jak budete v zaměstnání spokojeni, určují lidé, se kterými pracujete. Není to ani velikost výplaty, ani to, co děláte, ale lidé, se kterými se denně stýkáte v práci a řešíte s nimi problémy. Je to veliká bolest českých firem, kde má česká povaha možnost se projevit na plné obrátky. Pobočky nadnárodních firem v Česku jsou na tom celkem dobře, pokud jsou cizinci přímo vedeny a je v nich tvrdě vyžadována vysoká úroveň jednání a vztahů. Obecně jsou na tom firmy anglosaského původu lépe než jiné.
Nemám zatím k dispozici statistiky, ale potkal jsem na fóru dva Čechy. Jednu příjemnou studentku VŠE v Praze a někoho, s kým jsem nehovořil, ale rozpoznal jsem národnostní příslušnost podle nezaměnitelného přízvuku. Jsme na tom s přízvukem obecně dost špatně, ale můžeme se v tomto směle srovnávat s Francouzi. Má to i výhody, když v davu hovoří Čech, snadno ho rozpoznáte.
Věřím, že příští rok se zúčastní více zástupců z Česka. Je to o propagaci. Téměř nikdo u nás neví nebo ani nepřemýšlí nad tím, že by hledal práci jinde. Když už, tak je omezen předsudky na mytí nádobí v Anglii a podobné činnosti. Můžeme si vzít příklad z Poláků, kromě toho, že se velká část Polska do Velké Británie už přestěhovala, účastnilo se jich mnoho i fóra a hledají si aktivně vysoce kvalifikovaná zaměstnání. Čechům se jednoduše cestovat nechce. Jsme raději spokojeni na svém malém písečku.
Když už se rozhodnete, že se budete živit, jako zaměstnanec, věnujte čas tomu, abyste si nalezli něco, co by vás bavilo a sociálně i materiálně uspokojovalo. Podle mých zkušeností v podmínkách České republiky je mnoho míst pro schopné středoškoláky a méně schopné vysokoškoláky – intelektuální práce, ale víceméně rutinní. Chcete-li nalézt práci velmi kreativní, je lepší se rozhlížet bez omezení na hranice států. Jen tak naleznete to, co hledáte. Zajímavou práci lze najít všude. Ale proč nedělat ještě zajímavější? Proč nemít nástupní plat minimálně 3 000 EUR, pracovat v mezinárodním prostředí a jednat s lidmi, kteří mají hodnoty postavené poněkud jinak, než je běžné u nás?
Rozhodněte se!
Starší příspěvek: Blogy o vědě přibývají
Novější příspěvek: Více než rok bez příspěvku. Co se děje?
Martin Šrubař © 2003 - 2021
Kontakt | O autorovi | Redakční systém