Pomalu se blíží čas, kdy oslavím osm let tohoto blogu. Nicméně je docela tragické, že poslední příspěvek je téměř dva roky starý. Zamýšlím se nad tím, kam věda a technika došla za posledních osm let.
Když se zamyslím nad tím, kam věda pokročila od roku 2003, tak je mi celkem smutno. Zásadních objevů, které by se projevovaly v našich každodenních životech bylo pomálu. Z patra si vybavím pouze nástup plochých obrazovek a dotykových displejů. A i zde by se dalo diskutovat, že je to pouze aplikace a industrializace technologií, které jsme měli již dlouho, pouze byly příliš drahé pro užívání normálními smrtelníky.
Musím se přiznat, že každodenní vývoj ve vědě a technice již delší dobu nesleduji, avšak věřím, že kdyby něco zásadního bylo objeveno, dostalo by se to ke mě při nejhorším přes masová média. Osobně jsem očekával, že něco převratného přijde ze světa, kde se nanometry používají jako nejvhodnější jednotka délky. Kromě výkonnějších procesorů (a také zde už se dosahuje většího výkonu změnou struktury spíše než další miniaturizací) a lepších obrazovek jsem nic nezaznamenal. Doufal jsem v nástup nového převratného materiálu, který by byl mnohem pevnější a lehčí než všechny současné. Ano, mluvím o masovém využití nanotubek. Nedočkal jsem se. Je to právě hi-tech inženýrství, které potřebuje impulz tohoto typu, aby bylo možné tvořit věci, které dosud možné nejsou.
Zaspal jsem něco, nebo se dostáváme do oblasti vývoje lidstva, kde se již nic převratného neděje a pouze se učíme využívat plný potenciál současných technologií?
Starší příspěvek: Erasmus na University of Glasgow
Martin Šrubař © 2003 - 2021
Kontakt | O autorovi | Redakční systém