Nanotubes – nanotrubky

Začínám mít "obavy", že tyto miniaturní roury budeme za pár let nacházet všude. Nebo se vědci tváří optimisticky proto, aby nalákali investory? :-) Odpovědět pochopitelně neumím. Ovšem možnosti použití "nanotubes" se mi někdy zdají až pohádkové.

Co jsou zač ty nanotrubky. Můžete si přečíst popis (anglicky) nebo si je představte jako stočenou šestiúhelníkovou síť – např. plástev včelího vosku zatočenou do trubky – do každého rohu šestiúhelníku dejte atom uhlíku a přiměřeně zmenšete tak, aby výsledek měl v průměru pár nanometrů a na délku pár mikrometrů.

Nejpohádkovějšímu použití nanotrubek brání to, že je nedokážeme vytvořit dostatečně dlouhé. Jejich pevnost je totiž tak velká, že by z nich bylo možné sestrojit lano vesmírného výtahu (encyklopedicky na Wikipedii), které by uneslo nejen samo sebe, ale ještě bychom se na něm mohli vozit na oběžnou dráhu. Ocel (spolu s pavoučím vláknem :-) vypadá vedle nanotrubek jako mokrý papír. I když se jejich délka začíná zvětšovat různými fintami, jako výrobou v saponátech nebo kyselinách, ultrapevného lana se v nejbližší době asi nedočkáme.

Přesto se už nyní začínají objevovat první praktické aplikace. Loni v dubnu NASA doufala, že se v křemíkových čipech budou používat nanotrubičky. A před několika dny se objevily zprávy, že se poprvé objevily v křemíkovém obvodu. Taky se údajně budeme moci dočkat mnohem lepšího signálu v telefonech, televizích atp. díky anténám s "nanotubes". Ale taky je můžeme vdechnout, trubičky se nám dostanou do mozku a mohou ovlivňovat náš čich a chuť.

V každém druhém článku se mrhá řády, aby se ukázalo, kolikrát bude ta která věc lepší, až použijí nanotrubky, ale viditelných výsledků bylo dosud poměrně málo. Počkáme a uvidíme. Dvacáté první století by přece mělo být stoletím nanotechnologií. :-)