Může to znít jako návrat do historie, ale mechanická paměť nabízí takové vlastnosti, které dnes běžné elektronické paměti založené na tranzistorech nenabízí.
Mechanická paměť neobsahuje žádná kolečka ani děrné pásky známe ze starých počítaču. Jedná se o miniaturní přepínače vyřezané paprskem elektronu do jediné tenké vrstvy křemíku a oxidu křemičitého. Tisková zpráva bohužel nezmiňuje, jaký tvar a struktury takové přepínače mají. Nepochybně by to bylo docela zajímavé – hlavně co tam tvoří tu pohyblivou část a do jaké míry se může volně pohybovat. Dále mi není jasné, zda se informace zachovají za nepřítomnosti zdroje elektrické energie.
Jelikož jsou přepínače velmi malé (tisková zpráva hovoří zcela exaktně o tisícině průměru lidského vlasu), mohou se přepínat velmi rychle. Při testování bylo dosaženo frekvence 23,6 MHz. To je docela málo, ale vědci doufají, že při dalším zmenšení by mohli dosáhnout i řádu gigahertzů.
Mechanická paměť by oproti klasické měla mnoho výhod. Vědci uvádějí zejména tu, že její spotřeba energie je nejméně miliónkrát větší nižší než u běžných pamětí. Tedy aspoň energie potřebné pro změnu stavu jednoho bitu. Další výhodou by měla být vysoká odolnost proti ovlivňování elektromagnetickými poli. To si jednoznačně říká o použití v kosmických sondách. Další výhodou, kterou jsem si vydedukoval, by mohla být jednoznačnost stavu bitu. Při současných rychlostech pamětí se nedá hovořit o nějakých "hranách" signálu – jsou to takové vlnovky a snad by tato jednoznačnost na nejnižší úrovni pomohla trochu omezit chybovost při vyšších frekvencích.
Není mi zcela jasné, kam vědci s tímto typem paměti zamíří. Na jednu stranu je vyráběna z křemíku jako dnešní RAMky a plánované frekvence čtení tomu také odpovídají. Na druhou stranu je vyzdvihováno, že tento typ paměti nebude omezovat "superparamagnetický efekt" (efekt zabraňující mít na discích neomezenou hustotu informací díky ovlivňování sousedních buňek) – takže si činí nároky na to, aby hustotou záznamu překonala 100 GB na čtvereční palec. Kdo ví, možná se dočkáme počítačů, které budou mít pouze jednu superrychlou paměť a obejdou se bez pevného disku.
Starší příspěvek: Nanotrubka dlouhá 4 centimetry
Novější příspěvek: Detektor laseru s povrchem z nanotrubek
Martin Šrubař © 2003 - 2013
Kontakt | O autorovi | Redakční systém