Magnetické nanodiamanty

Martin Šrubař · 15. 9. 2005

Vytvořili jsme malé diamantové částice, které byly magnetické. Je to další zajímavá vlastnost uhlíku a může být využita v elektronice pro výrobu lepších pamětí a umožní nám lépe porozumět vlivu struktury materiálu na jeho magnetismus.

Proč je diamant feromagnetický

Diamant v briliantovém výbrusu
Diamant v briliantovém výbrusu

V běžné formě ať už jako grafit nebo diamant je uhlík diamagnetický. To znamená, že magnetické pole zeslabuje. Jak je možné, že tentýž prvek je ve formě nanočástic magnetický? Vědci vytvořili nanodiamanty o rozměrech asi 5 nm. Magnety z nich udělali tak, že do nich vpravili několik iontů (atom s chybějícími elektrony) uhlíku nebo dusíku navíc, které zdeformovaly původní diamantovou mřížku. Nanočástice potom vykazovaly feromagnetické vlastnosti. Při menším množství iontů nebyl rozdíl v magnetismu způsobovaném uhlíkem a dusíkem, ale ve větším množství vytvořil dusíkový “vměstek” silnější feromagnetismus.

Typ magnetismu (fero, para, dia), který látka vykazuje, závisí na orientaci spinu elektronů v atomu prvku. Přírodní feromagnetismus má z čistých prvků pouze železo, nikl, kobalt a gadolinium. (Jeho obdobu ferimagnetismus vykazují i některé sloučeniny nekovových materiálů.) Je překvapující, že feromagnetismus běžně nacházíme i v uhlíku. Tento objev ale není žádnou výjimkou. Již dříve jsem informoval o nanopěně jako páté formě uhlíku a o magnetu z uhlíku. Ve všech těchto materiálech je pravděpodobně krystalická mřížka ustavená takovým způsobem, že atomy mají navzájem polohu, která umožní vznik feromagnetismu. Tři druhy magnetického uhlíku jsou však velmi rozdílné. Detaily vzniku magnetismu v nich neznám a údajně je to docela složité.

Elektronika založená na diamantech

Integrovaný obvod na desce plošných spojů

Velmi malá diamantová částice se výborně hodí jako paměťová buňka pro jakákoliv elektronická zařízení. Paměti a procesory se vyrábí 65 nm výrobní technologií a jedna paměťová buňka bude zřejmě zabírat ještě o něco více místa. 5 nm “velký” nanodiamant by neuvěřitelně zvýšil kapacitu pamětí na stejné ploše. Paměťová hustota by se zvýšila asi 170 krát (rozměr je menší 13 krát, takže plocha 13² = 169 krát). Jestli dnes máme paměťové moduly s kapacitou 1 GB, na stejné ploše by diamantový mohl mít kapacitu 170 GB. Mít RAM se srovnatelně velkou kapacitou jako harddisk je pěkná představa. Nahrát většinu obsahu disku do RAM při startu zní lákavě. Nebo bychom se dokonce obešli bez pevného disku, pokud by byl diamant trvale schopen udržet si svou magnetizaci (vyjadřující stav bitu) podobně jako mechanická paměť.

Cena (drobných, ne těch největších) průmyslových diamantů je něco přes dolar za gram, takže by náklady na výrobu nemusely být přehnaně vysoké. Vědci se nezmiňují, jak složitá je výroba diamantových nanočástic a vkládání iontů do nich, abych mohl posoudit skutečnou možnost jejich využití. Ale jelikož některé diamanty jsou polovodivé, jistě se v elektronice objeví i v nemagnetické formě, až narazíme na hranice možností křemíku.

Komentáře

gurroaWWW – 16.9.2005

Zajimavejsi vyuziti pro xGB pamet by bylo v udrzeni jejiho el. naboje a tedy i dat po dobu po vypnuti pocitace.Mit xGB disk s rychlosti operacni pameti, to by teprve bylo neco.

Martin – WWW – 16.9.2005

Máš pravdu, to by bylo mnohem lepší. Už jsem se o tom zmiňoval v článku o mechanické paměti, ale tady jsem to nezařadil. Asi nějakou informaci do článku doplním. Díky za připomínku.

karel – 20.9.2005

jeste troska pesimismu:) jestli maji ty castice takt jen 5nm, tak se skoro i vsadim, ze za pokojove teploty se chova takovyto diamant nanejvys jako supeparamagnet - jednotlive castice sice maji dobre definovanou magnetizaci, ale jeji orientace se pomerne rychle nahodile meni (preklapi se mezi ruznymi snadnymi smery, ktere jsou dany strukturou a tvarem castice). Pouziti takoveho materialu pro pametova media je potom prinejmensim obtizne.[1] magnetizace se tak nejak drzi sama(v dostatecne velke castici), narozdil od naboje, ten ma vzdycky snahu utikat, proto taky lidi radi zkousi skladovat data do magnetickych struktur. Co se tyce rychlosti, najdete si neco o MRAM(MagneticRAM), sice hudba vzdalene budoucnosti ale presto:)

Martin – WWW – 20.9.2005

[3] Já bych to nazval zdravou skepsí. Podobné problémy mají přece i u dnešních disků a zatím se daří je řešit (i když do 5 nm je daleko) např. dvě magnetické vrstvy s opačnou orientací jsou stabilnější. Určitě bude trvat dlouho než se k MRAM dostaneme.

Komentáře můžete zaslat na tento email.

Twitter, Facebook