ISO standardizuje nanotechnologii

Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO začala brát v úvahu nanotechnologii jako obor hodný normalizace. Nastal už pro to správný čas? Nebudou normy spoutávat bouřlivý rozvoj a budou mu vůbec stačit?

Nanotechnologie jako plnohodnotný obor

To, že se ISO začalo normalizací (standardizací) nanochnologie zabývat neznamená v současnosti nic víc, než že ji již respektuje jako průmyslový obor, který má budoucnost a uplatnění. Standardizování nanotechnologií je vhodné pro jejich snadné rozšíření z laboratoří vědců do masové výroby. Tak daleko zatím (až na drobné výjimky) nejsme. ISO také nijak daleko nepokročila. Stvořila pouze tři obligátní pracovní skupiny, které budou studovat následující témata:

• Terminologie
• Měření a charakterizace
• Zdraví, bezpečnost a životní prostředí

Jaký výstup mají pracovní skupiny přinést, jsem nezjistil. Ale obecně deklarované cíle jsou velmi odvážné. Standardizace by měla podle ISO zahrnovat:

Pochopení a ovládnutí hmoty a procesů v nanoměřítku v rozměrech obvykle pod 100 nanometrů v jednom nebo více rozměrech kde se začíná projevovat fenomén změny vlastností materiálů, který umožňuje nová praktická využití.

Využití nanomateriálů, jejichž vlastnosti se liší od vlastností jednotlivých atomů, molekul a materiálu v běžné velikosti pro vytvoření lepších materiálů a také zařízení a systémů, které by využily těchto nových vlastností.

Z prohlášení tedy vyplývá, že všichni vědci světa zabývající se nanotechnologii přijdou o práci, protože vše, co od ní očekáváme, vyřeší standardizace. Ale buďme raději nad věcí a považujme to za obvyklou rétoriku tiskových zpráv.

Co přinese standardizace?

V počátečních fázích to bude pouze jednotné názvosloví. Tento problém vědce v současnosti příliš netrápí, jelikož jednotlivé výzkumné týmy jsou v častém kontaktu, odborné články jsou snadno dostupné, a tak problémy s dorozuměním nejsou závažné. Škodlivost nanomateriálů je zatím neprobádána, ale určitě se dočkáme pravidel pro nakládání s nanomateriály s ohledem na zdraví a životní prostředí. A někdy přijde i doba, kdy budeme nakupovat standardizované jednostěnné nanotrubky se střední délkou jeden mikrometr a čistotou 99,99 %.

Je dobré si připomenout, že téměř všechny normy jsou nezávazné (Kromě bezpečnostních, které si každý stát sám určí.) a k jejich dodržování firmy nutí pouze tržní prostředí. Firmy ani vědci se nenechají spoutat normami, které jim nepřinesou žádný zisk. ISO se tedy musí hodně snažit. Nastoupená cesta normalizace je správná a musíme doufat, že někdo příliš aktivní nevymyslí nějaká nesmyslná omezení, která by zpomalila současný bouřlivý rozvoj. Jak se asi s normalizací vypořádá česká nanotechnologie?