Pšenice nám může zjednodušit cestu k Marsu. Jde o to, že cestou v uzavřené kosmické lodi produkují kosmonauti velké množství organického odpadu. Jistě si dovedete představit jakého. A je celkem problém se jich zbavit. Moč se již běžně recykluje, ale z psychologických důvodů se takto “vzniklá” voda nepoužívá na pití, ale k chlazení a podobně. Kdybychom odpad jednoduše vyhodili, tak se zbavíme spousty užitečných látek, a tak se nabízí fekálie spálit. (Nápad je to starý, viz používání trusu jako topiva různě po světě.) Vznikly by nám víceméně užitečné látky jako CO2, voda a uhlík, ale také škodlivé oxidy síry a dusíku. V pozemských podmínkách není problém se jich zbavit pomocí aktivního uhlí, které je ovšem nutné často vyměňovat, ale na jeho přepravu není v kosmické lodi dosti prostoru.
A zde nastoupí v úvodu zmíněná pšenice. Kromě toho, že si vypěstujeme zrní, zbude nám fůra odpadu v podobě klasů. A právě tyto se údajně při zahřátí na teplotu 600°C přemění na aktivní uhlí. Připadá mi to sice až moc jednoduché, ale přibližně to tak asi bude fungovat. Takže se možná v kosmických lodích dočkáme políček víceúčelové pšenice na živném roztoku nebo celých zlatých lánů na Marsu samotném.
Čerpal jsem z článku Amber Waves Of Grain On A Mission To Mars na ScienceDaily.