O tom, že se experimentálnímu letounu X-43A podařilo desetinásobně překonat rychlost zvuku jste již nepochybně slyšeli, a proto se zkusím zaměřit na to, co v běžných médiích nebylo.
Průběh letu
Bombardér B-52 nejdříve vynesl X-43 umístěné na raketě Pegasus do výšky asi 12 km. Potom se raketa s letounem odpojila a vynesla jej až do 29-ti km a udělila mu rychlost Mach 5. Dále již letoun pokračoval sám rychlostí až 11 tisíc km/h a dosáhnul výšky 33,5 km. Potom už jen spadnul do moře.
Konstrukce X-43
O konstrukci X-43A se mi nepodařilo mnoho zjistit. Je jasné, že se tím přímo chlubit nebudou, ale mohli se podělit o základní informace. Tvar je samozřejmě uzpůsoben pro lety vysokou nadzvukovou rychlostí a je zřejmý z obrázků. Ale je to velice malé letadélko. Vnější rozměry má pouze 3,5 x 2,5 m. I do těchto minimálních rozměrů se muselo vejít vodní chlazení přední části, která by se jinak poškodila vysokým třením o vzduch při hypersonických rychlostech – údajně zapínáno od Mach 3.
Motor
Motor, který umožní X-43A dosáhnout obrovské rychlosti je překvapivě velmi jednoduchý. Nemá žádné pohybující se součásti, a proto je velmi spolehlivý. Motor založený na stejném principu (ale jiné konstrukce vhodné pro nižší rychlosti – s pohyblivými částmi) používala už Hitlerova odvetná zbraň V-1. Současný motor stlačuje vzduch proudící velkou rychlostí do spalovací komory a tím se zahřívá. Tam je do něj plynule vstřikován vodík jako palivo a jeho hořením se získává potřebný tah motoru. Teoreticky by s tímto motorem bylo možné dosáhnout rychlosti až Mach 15. Narozdíl od raketových motorů si s sebou nemusí tahat kyslík, což výrazně snižuje výslednou hmotnost letounu a také jej lze dobře regulovat. Jedinou jeho nevýhodou je, že začíná pracovat při rychlosti minimálně Mach 3.
Budoucnost
V budoucnosti by letouny “scramjets” “screamjets” – tedy řvoucí tryskáče - mohly usnadňovat dopravu na oběžnou dráhu země. Nepochybně se pro ně nalezne také vojenské využití. Jelikož je vývoj v tak ranném stádiu, soudím, že si na to ještě počkáme. Hlavní problém vidím v přechodu od malého prototypu k velkému. Nároky na materiály se díky velkému a nerovnoměrnému tepelnému namáhání stanou výrazně náročnějšími. Dost problémů měli už z takovým Blackbirdem a to létal rychlostí okolo Mach 3 a nenesl skoro žádný užitečný náklad. Nezdá se mi, že by materiálové inženýrství v této oblasti udělalo od šedesátých let nějaký výrazný skok.
Můžeme si počkat a věřit, že se dočkáme něčeho, co přinese do letectví a kosmonautiky takový průlom, jako před půl stoletím rakety a proudové motory.
Mormegil – 20.11.2004
Martin – WWW – 20.11.2004
Jirka – 22.11.2004
Martin – WWW – 22.11.2004
DaemonX – 14.3.2006
atjkp – 18.7.2007