Vyletí balón do 60-ti kilometrů?

Martin Šrubař · 2. 6. 2004

Hypotetický balón na okraji vesmíru
Credit: JP Aerospace

Nedávno se objevila zpráva, že by nás balóny plněné héliem mohly vynést až na okraj vesmíru. Připadá vám to střeštěné. Já to pokládám za nesmysl a dokážu vám proč.

Dalibor Šrámek v komentářích pod svým článkem Budeme létat do vesmíru héliovým balónem? v reakci na pochybnosti o realizovatelnosti takového nápadu napsal:

Vzhledem k tomu, že se tím údajně zabývají 20 let, tak doufám, že si aspoň nějaké předběžné výpočty udělali.

Oni si je jistě udělali, ale jednoduchý výpočet toho, do jaké výšky vyletí balón si můžeme snadno udělat i my.

Nebojte se rovnic

Vystačíme si s tím, co by měl znát každý průměrný středoškolák – tzn. se stavovou rovnicí pro ideální plyn, výpočty s látkovým množstvím (moly a tak :-) a vztahy pro výpočet objemů a povrchů jednoduchých těles.

Jak velký bude vztlak?

Periodická tabulka prvků

Víme, že stejný počet molekul jakéhokoliv množství plynu zaujme za stejných podmínek stejný objem. Z periodické tabulky prvků zjistíme, kolik váží jeden mol hélia a dusíku. Hélium proto, že bude náplní balónu a dusík jsem si zvolil proto, že je v atmosféře nejhojnější a leží v tabulce mezi uhlíkem a kyslíkem, které jsou také hojné.

Hélium je netečný plyn, a proto netvoří sloučeniny a vyskytuje se pouze v jednoatomových molekulách. Proto hmotnost jednoho molu héliového plynu rovnou odečteme z periodické tabulky – cca 4 g/mol.

Dvouatomová molekula dusíku
Dvouatomová molekula dusíku

Dusík se vyskytuje ve dvouatomových molekulách, a tak hodnotu uvedenou v periodické tabulce musíme vynásobit dvěma a získáme – cca 28 g/mol.

Notoricky známý Archimédův zákon nám říká, že “těleso ponořené do kapaliny nadlehčováno jest silou rovnající se tíze kapaliny jím vytlačené”. Z toho pro nás plyne, že když ponoříme 1 mol hélia uzavřený v balónu do dusíku o stejném tlaku a teplotě, bude nadlehčován tíhovou silou odpovídající 28 gramům. Od toho odečteme 4 gramy, které váží hélium a zjistíme, že každý mol hélia v balónu unese 22 gramů zátěže.

Řekněme, že budeme chtít, aby celková hmotnost balónu i s užitečnou zátěží byla 1 tuna. Vydělíme jednu tunu 22-mi gramy a zjistíme kolik molů hélia budeme potřebovat. Vyjde nám 45 500 molů hélia.

Mimochodem; doufám, že ještě stačíte sledovat. :-)

Jak velký bude balón

Stavová rovnice - p.V=n.R.T

Když jsme zjistili, jaké množství atomů hélia budeme potřebovat, chceme také vědět, jak velký bude plyn zaujímat objem. Vyjdeme ze stavové rovnice pro ideální plyn. Ta říká, že součin objemu a tlaku plynu je roven součinu počtu molů molekul plynu, teploty v kelvinech a plynové konstanty. Objem chceme zjistit a počet molů známe. Ještě nevíme, jaký je v 60-ti kilometrech atmosférický tlak%20Mechanika%20kapalin%20a%20plynů.doc) (48kB doc – vypočet ze vzorce) a jaká je teplota. Teď už víme, že teplota se pohybuje kolem 0°C a tlak kolem 53 Pa.

Ze stavové rovnice vyjádříme objem a prostým dosazením nám vyjde, že plyn zabere přibližně 2 milióny metrů krychlových. Pokud si řekneme, že balón by měl mít tvar koule, což je z hlediska poměru povrchu k objemu nejlepší, tak by takový balón měl průměr 155 metrů.

To se zdá docela málo, že?

Kolik takový balón unese

Průzkumný balón
Za 1. světové války
měly průzkumné balóny
kulový tvar

Balón musí být z něčeho “ušitý” a to něco má také nějakou hmotnost. Vezměme si povrch našeho teoretického balónu a zjistěme, kolik by vážil metr čtverečný látky, kdyby měl unést jen sám sebe – tzn. nenesl by žádnou užitečnou zátěž. Prostě jednu tunu vydělíme povrchem balónu. V našem případě by to bylo přibližně 13 g/m2.

Metr čtverečný obyčejného kancelářského papíru važí 80 gramů. Mylarové fólie o potřebné i nižší hustotě existují, ale jejich pevnost je malá. Stačila by malá trhlinka a celý balón by se roztrhnul.

Takže jsme došli k závěru, že náš teoretický jednotunový kulový héliový balón bude rád, když ve výšce 60 km unese sám sebe.

Kde může být chyba

Balón, který má dosáhnout 60 km
Předpokládaný tvar balónu
pro dosažení výšky 60 km
Credit: JP Aerospace

Přece se tím nebudou seriózně zabývat, když jednoduchým výpočtem mohli zjistit, že jim to fungovat nebude. Jediná věc, která by mohla tento nápad zachránit, je, že by balón byl skutečně hodně velký. Tím by se vylepšil poměr mezi objemem balónu a jeho povrchem. Ale vzhledem k tomu, že plánovaný tvar balónu je válcovitý, musel být až nesmyslně velký.

Cestování balónem do vesmíru je nesmysl!

Firma JP Aerospace nepochybně ví, co dělá, když uveřejnila takovou zprávu. Chce pouze získat popularitu a zájem veřejnosti. A to se jí daří. Takové balóny mohou doletět do 30 až 40 km, ale odtud je do opravdového vesmíru stále daleko.

A co z toho všeho plyne?

Nevěřte všemu, co píšou v novinách a když vás to zaujme, tak si to ověřte. Téměř vždy si vystačíte se znalostmi ze střední školy. *[mol]: 6,022.10²3 čehokoliv

Komentáře

Jirka KoubaWWW – 3.6.2004

Martine, tvůj výpočet je správný a došel jsi k rozumným výsledkům. Akorát mám pocit, že na podobné závěry nemáme dost informací. Například nevíme (nebo alespoň já nevím), zda-li plyn v balonu nebude třeba zahříván...

Dalibor ŠrámekWWW – 3.6.2004

Skvělé, díky, Martine. Prošel jsem tvoje výpočty a dospěl jsem ke stejným číslům (musím přiznat, že odstraňování koroze z gymnaziální fyziky a chemie mi trvalo asi hodinu a to to byly moje oblíbené předměty).Zaujal mě rozpor výpočtu atmosférického tlaku s hezkým obrázkem struktury atmosféry ve článku o meteorologii, na který odkazuješ. V tom obrázku mají tlak v příslušné výšce ve zlomcích pascalu.Ale teď k závěrům - v podstatě sis sám odpověděl. Podle dostupných materiálů je plánovaná délka válcového orbitálního ascenderu 1800 metrů. Řekněme, že průměr válce bude 200 metrů. Objem je pak v řádu 56 miliónů metrů krychlových, čili asi 28 krát víc než počítaná koule se vztlakem 1 tuna. Počítáme-li s materiálem 20g/metr čtvereční, je hmotnost obalu necelých 24 tun, takže zbývají 4 tuny na užitečný náklad. Předpokládám, že ve výškách 40 až 60 kilometrů nezuří silné proudy ani jiná nebezpečí, takže obal může být skutečně z lehkého materiálu (spíš asi nepropustného než nějak odolného, aby hélium neunikalo).Celý vtip je právě v trojfázovém výstupu. Konstrukce balónu pro výstup do 30 až 40 km bude samozřejmě zcela jiná od orbitálního ascenderu, který by létal mezi 40. až 60. km. Mimochodem rekord nepilotovaného héliového balónu je něco přes 50 km.Jako daleko větší problém vidím urychlení balónu na orbitální rychlost - čili jak se dostat z těch 60 km do 100 km na orbitu. Takže, kdyby to někdo uměl spočítat... ;-)Konkrétně jaký příkon by musel být iontový motor, aby dotyčný dvoukilometrový balón urychlil na 7.9 km/s? Atmosféra v 60 km bude asi přeci jen klást nezanedbatelný odpor takovému tělesu.

Martin – WWW – 3.6.2004

[1] Máš naprostou pravdu, že je možné, že by plyn v balónu zahřívali. Vzhledem k tomu, žebalón je válcový, je to jediná rozumná cesta k tomu, aby udrželi jeho tvar v rozumné podobě. Zahřátím se tlak plynu v balónu zvýší a tím se jakoby zpevní. Na výsledky toho, co jsem spočetl to ovšem vliv nemá.[2] Ad rozpor v tlakuPřiznám se, že když jsem odkazuval, vůbec jsem si toho nevšimnul (hledal jsem něco, odkud by byla zřejmá teplota ve výškách). Tlak v 60-ti kilometrech jsem vypočetl ze vztahu v druhém odkazu tzn. p(x+h)=p(x)*e^(-ró*h*g/p(x)). Ten vztah je určitě v pořádku (Je tam zanedbána změna gravitačního zrychlení s výškou, ale na 60 km se to zanedbat dá.) a drobné odlišnosti ve vstupních hodnotách by nemohly dát takový rozdíl. Navíc výsledek odpovídá (jak jsi vypočetl) tomu co vypočetli v JP Aerospace i tomu héliovému balónu v 50 km.Ad závěryDíky, že jsi to spočítal pro plánovaný případ, měl jsem to udělat už já. :-)Ad urychleníMyslím, že by to bylo možné spočítat (Už by to rozhodně nebylo tak jednoduché), ale tady opravdu nemáme dost informací. Hodně by záleželo na tom, zda by využívali i aerodynamického vztlaku (z obrázků orbitálního ascenderu se to tak jeví - křídlo má profil (tzn. další zhoršení poměru objem/povrch)) nebo to jen tlačili jako raketu.

Véna Maixner – 4.6.2004

Ahoj pánové,je zřejmé (a nejen z výpočtů), že čistým balonem to nahoru nepůjde. Tedy pokud bude konstruován jako balon. Ale dávám tu k zamyšlení tento model. Tvar navrhovaného balonu je šíp. Ten může fungovat jako vztlakové těleso a tedy v atmosféře neustále zrachlovat. Pokud bude mít jednoduchý přídavný motor, můžeme mu udělovat relativně velké zrychlení třeba jen elektromotorem. Během průletu atmosférou pak můžeme docílit (při vhodném aerodynamickém tvaru a správném řízení) i značných rychlostí (odhaduji 300m/s).Takže pokud se nám to povede a jsme schopni udržet tuto rychlost někde do 50km, stačí pak relativně malý reaktivní motor a jsme tam ;)Samozřejmě to nemám spočítané, jen odhaduji. Jinými slovy jsem chtěl tímto upozornit na rychlost, kterou může vztlakové těleso nabrat i na to, že tím značně odlehčíte celé konstrukci ;)

fikus – 7.6.2004

možná se tvůrci balónu nezaleknou a použijou vodík.

Jan Vaněk jr. – WWW – 10.6.2004

Ad [2]: Pozor, ze stavové rovnice vyplývá p ~ ró/T, čili ohříváním se dá na váze náplně ušetřit, ale pochybuji, že víc než desítky procent. Jak taky uvádí fikus, v takových výškách už není třeba bát se používat vodík; ale i kdybychom to zcela zanedbali a počítali jen s teoretickým maximem 28 g/mol, zásadní rozdíl ve výsledku už to neudělá. Problém může být spíš v tom tlaku. Rovnice pro jeho odvození je přece jen teoretický myšlenkový experiment, na který se v takových extrémních okrajích přestává dát spolehnout: v takové výšce už můžou hrát roli bůhvíjaké jevy molekulární fyziky, vytřídit se lehčí plyny od těžších, nejde zanedbat ta nekonstantní teplota atd. atd. Bohužel jsem teď zabil dlouhou dobu hledáním nějaké přehledné informace o skutečném tlaku ve stratosféře a zřejmě žádná neexistuje; a z těch rozptýlených jednotlivostí, co se dají najít (že prý reálně klesá rychleji než podle rovnice - http://hyperphysics.phy-astr.gsu.edu/hbase/kinetic/barfor.html a nejčastěji se uvádí - http://www.atmo.arizona.edu/students/courselinks/fall99/atmo171-mcc/atmo171_f99_03.htmlhttp://www.mcwar.org/articles/clouds.htmlhttp://www.meteorology.gov.ws/Education/Q&A/Q1.htmhttp://www.profc.udec.cl/~gabriel/tutoriales/rsnote/cp5/5-2-1.gif - že ve stratopauze 50 km je tlak cca 1 bar), se zdá, že těch 55 Pa nakonec zhruba odpovídá, nebo to bude ještě méně, a tedy pro balóny hůř.

Martin – WWW – 10.6.2004

[6] Díky za pěkné doplnění.

Roj – WWW – 16.1.2006

Plyn v balonu se da efektivne ohrat sluncem. Vykon slunecniho zareni je stejny nahore jako dole :-)

Martin – WWW – 16.1.2006

[8] To je pravda, možná je sluneční výkon ještě o něco málo větší. Tmavý povrch balónu by byl asi dobrá volba. Důležité je, jaká rovnováha se ustaví při ohřevu Sluncem a zároveň chlazením okolním vzduchem a taky zda balónu teplo vydrží v noci. Nespadne?

Venca – 4.3.2012

Pokud bude dost peněz na materiál obalu není třeba to dělat z kancelářského papíru :) Zrovna onehdy jsem potřeboval přestřihnout kevlarovou šňůrku a nůžky nestačily, nakonec jsem to úspěšně urval pomocí dvou štípaček. (A to nebylo žádné nanoonano, ale nejlevnější rybářská šňůra.)

Komentáře můžete zaslat na tento email.

Twitter, Facebook