Ruská federální vesmírná agentura známá pod názvem Roskosmos má slavnou sovětskou minulost plnou úspěchů, ale neslavnou současnost. Dnešní Rusko už nemá potřebu s nikým soutěžit v dobývání kosmu, a tak se do vývoje nových dopravních prostředků a dalších zařízení příliš neinvestuje.
Sovětská kosmická agentura byla založena v jedné pětiletce v druhé polovině padesátých let. Její cíle nebyly nijak ušlechtilé. Hlavním úkolem bylo dosažení vojenské převahy nad západem a získání převahy na mezinárodní politické scéně. Úkoly byly splněny velmi úspěšně. První mezikontinentální balistická raketa a zejména vypuštění Sputniku způsobilo zděšení z technologického náskoku Sovětského svazu mezi běžnými obyvateli tehdejšího kapitalistického světa. NASA v té době byla vždy nejméně o krok pozadu.
Roskosmos dosáhl prvenství téměř ve všem, včem mohl. První umělá družice země, první kosmonaut, první průzkum Měsíce, Venuše, Marsu a dalších méně podstatných. Je zřejmé, že Sovětský svaz z těchto úspěchů dokázal politicky těžit.
Přesto, že měl Roskosmos výborně nakročeno k tomu, aby na Měsíci stanul Rus dříve než Američan, nakonec se to nepovedlo. Nejzávažnější příčinou nejspíš byla ekonomická situace SSSR. Zatímco USA ekonomicky rostlo, těžilo z ekonomických důsledků světových válek a výzkum kosmu nebyl takovou prioritou jako v SSSR, Roskosmos využíval zdroje svého soustátí již téměř naplno. Když Kennedy vyhlásil plán dobytí Měsíce, mohl si dovolit zmobilizovat spoustu zdrojů své bohaté ekonomiky, v Sovětském svazu už nebylo kam sáhnout.
Paradoxem zůstává, že ani tehdy nebyl žádný závažný vědecký důvod pro to, aby na Měsíc musela letět lidská posádka, takže Roskosmos se sondou Luna 16, která přivezla vzorky hornin z Měsíce a dvojicí Lunochodů, dosáhl téměř stejných vědeckých výsledku jako NASA se svými pilotovanými lety. Jako demonstrace síly a technologické převahy to nestačilo. Sovětská kosmonautika vyhrála všechny bitvy na vesmírném poli, kromě té rozhodující o Měsíc, kde se válčilo o politické body.
Po ukončení bojů o Měsíc došlo na obou stranách ke stagnaci. USA v kosmu z politického hlediska překonala SSSR. Další cíl – Mars – byl a pro obě strany nedosažitelný. Došlo ke složení zbraní překotného vývoje a začalo období využívání stávajících technologií. Oběžná dráha Země se zaplňovala špionážními a jinými družicemi, probíhal další výzkum planet a první pokusy o trvalé osídlení vesmírného okolí Země stanicí Saljut 1.
Vývoj ruského raketoplánu Buran začal o pět let později než amerického tedy v roce 1976. Jeho podoba byla nakonec téměř shodná s americkým. Těžko říci, zda to bylo dáno technologickými omezeními nebo chutí kopírovat. Přikláněl bych se k dříve uvedenému. Jediný a plně automatický let se uskutečnil v listopadu roku 1988. Let s posádkou byl plánován na rok 1991. Zařízení pro vynesení Buranu bylo odlišné od nosných raket Space shuttle. Roskosmos pro tento účel vyvinul nosnou raketu Eněrgija, která je dodnes nepřekonaná ve své nosnosti. Vynesla na nízkou oběžnou dráhu 88-mi tunový náklad a plánované úpravy by umožnily vynášet až 100 tun. Maximalistické požadavky na nosnost si mimo raketoplánu vynutil i projek hvězdných válek prezidenta Raegana. První ze dvou letů Enějgie byl určen k vynesení prototypu vesmírné bojové základny bez posádky Poljus, která mohla být vybavena celou škálou zbraní proti satelitům a to včetně nukleárních. Díky poruše však Poljus skončil v Tichém oceánu.
V devadesátých letech se činnost ruské kosmické agentury omezila na udržování stanice MIR v chodu a zdržování výstavby ISS. Vývoj čehokoliv byl téměř úplně zastaven. I nyní je hlavní činností Roskosmosu zásobování ISS. Přesto se začíná zapojovat do výzkumu vesmíru ve spolupráci s NASA a ESA. Rozpočet 400 miliónů dolarů také velké možnosti k rozletu nedává.
Starší příspěvek: Let Discovery – kompletní informace
Novější příspěvek: ESA
Martin Šrubař © 2003 - 2013
Kontakt | O autorovi | Redakční systém