Raketoplán přistane i bez třinácti izolačních dlaždic, takže panika kolem ulétávající izolace je zbytečná. Přerušit přípravy na další starty raketoplánů kvůli toho, nad čím by se u předchozích nikdo ani nezamyslel, je rozhodnutí populisty.
Panika kolem kousku izolace
Po více než dvou letech od havárie raketoplánu Columbia úspěšně odstartoval Discovery ke své misi. Po tragédii Columbie, byla přijata mnohá opatření, díky kterým víme, že se poškodil kus jeho izolace. Při žádném z předchozích bychom se to nedověděli,jelikož kamera, která to zjistila, na svém místě nikdy předtím nebyla. Nyní se dělá tragédie z malé části izolace, před dvěmi roky nikomu velké starosti náraz kusu ledu do křidla nedělal. Je velmi správné, že se dbá na bezpečnost, ale mediální hysterie, která propukla, je komická.
Columbia přistála bez třinácti izolačních dlaždic
Ke štěstí celého programu vývoje raketoplánů to bylo při prvním letu raketoplánu v roce 1981. Tehdy dokonce nebyly vyplněny mezery mezi jednotlivými kusy tepelné izolace. A co poškození dlaždic od kusů ledu? Dovolím si citaci článku Potíže s tepelným štítem raketoplánu z roku 1981.
Asi na 300 místech tepelného štítu byl poškrábán povrch dlaždic, respektive uštípnuty rohy dlaždic. Toto poškozeni bylo asi z 80 % způsobeno úlomky izolace, která během startu odpadávala z palivové nádrže, …
Zajímavý je další úryvek z téhož článku, který se lépe hodí na stávající situaci Discovery.
Větší poškozeni o délce 200 mm, šířce 50 mm a hloubce 26 mm na pravém křídle dveří příďového podvozku bylo způsobeno patrně kusem ledu o průměru 25 mm, který po odpadnutí z palivové nádrže narazil na dlaždice štítu rychlosti kolem 128 m/s.
Jak je vidět, padající led byl stále, ale až do Columbie se s ním moc na veřejnosti nestresovalo. V článku najdete mnoho dalších problémů se štítem a to takových, kvůli kterým by se dnes vypravoval záchranný raketoplán. Nechci bagatelizovat nutnost bezpečnostních opatření, ale jistě platí přísloví: “Co oko nevidí, to srdce neželí.” Když se podíváte na obrázek tepelného štítu z letu raketoplánu Endeavour (na oběžné dráze), vaši důvěru si určitě nezíská. Ale i přesto se mu podařilo přistát. Prohlédněte si fotografie krizových momentů startu Discovery a uvidíte, že jsou to skutečně jen maličkosti.
Hysterie veřejnosti a rizika dobývání vesmíru
Ze 113 ukončených misí raketoplánů skončily dvě katastrofou. Lze to považovat za přiměřenou míru rizika, která k dobývání vesmíru patři? Asi ne. Vědět, že při vstupu do raketoplánu mám šanci zemřít cca 1:50 není příjemné. Ovšem první kosmonauti, ba dokonce mořeplavci a aviatici na tom byli hůře. Můžeme lety raketoplánů považovat za běžnou součást našich životů jako je jízda autem či létání letadlem? Pokud ano, je jejich bezpečnost neúnosná. Jestli ne, tak taková bezpečnost je přiměřená.
A každá (byť katastrofická) chyba, ze které se dokážeme poučit nám dá mnohem více, než desítka bezproblémových letů. Nechceme přece, aby katastrofa Columbie, při které zahynulo 7 lidí, vyústila jen v to, že se média předstihují ve spočítání kousků, které z raketoplánu odpadnou.
Woodstock – 29.7.2005
Mirek – WWW – 3.8.2005
Martin – WWW – 3.8.2005
Mirek – 5.8.2005
Petr – 13.9.2005
Martin – WWW – 13.9.2005
Dugi – WWW – 6.7.2010